Často se nás lidé ptají jestli nemáme strach, ta otázka se pořád vracela a vracela až včera jsem vycházel ze své ložnice a všiml si cedulky kterou sem na ně před nějakou dobou přilepil a kterou jsem sám popsal, tím co říkal Sri Anandagiri a na které stálo, tedy stojí: ČLOVĚK KTERÝ JE PLNÝ STRACHU, NENÍ SCHOPEN LÁSKY, NENÍ SCHOPEN BÝT ŠŤASTNÝ. Možná že to někdy někdo někam napsal, ale já to prvně slyšel od výše zmíněného pána a uvědomil sem si, že je to nejprůzračnější pravda. A když jdu do krajností tak si říkám s čeho mít strach, že nás okradou? To asi přijde, no a, že nám budou dělat problémy úředníci? No a, to asi přijde, že se nám tam něco stane? Asi se to má stát a má nám to něco říct, jedna věc je jistá že už je to prostě dané, jako je daný to že někdo třikrát za rok sedne na motorku a třikrát ho na té motorce srazí (tímto zdravím dobrodruha Františka) a někdo zas najezdí na motorce 200.000 kilometrů a objede celou zeměkouli a navštíví na té motorce skoro všechny země na téhle planetě a nestane se mu vcelku nic vážného (tímto zdravím Igora, odkaz na jeho stránky najdete v odkazu kontakty) Toď můj názor na strach a na strach z cestování. I naše cesta bude takovou zkouškou našeho strachu, našeho sebepoznání, poznání toho druhého v opravdu extrémních podmínkách a extrémním prostředí, bude to další lekce toho jak náš strach zmenšit na tu nejmenší možnou hranici abychom si mohli následně prožít život tak jako dříve ne, bez strachu že o něco přijdeme, že se nám něco stane, že nám někdo něco vezme, že někdo někomu něco udělá, že něco uděláme špatně …. Ale tohle všechno by bylo málo jako důvod pro takovou cestu. Pochopitelně naše cesta povede právě tam kuli něčemu jinému (proč právě tam naleznete v deníku s cest). Rádi bychom navštívili oblast kde se pravděpodobně zrodila lidská rasa, rádi by jsme nasály tento kontinent do morku kostí, nasákly kulturu a civilizaci která je tak rozdílná proti té evropské a nám taky blízká, rádi bychom se alespoň trochu seznámili a srostli s přírodou která prozatím úspěšně odolává lidské rase a zůstává z větší části nezničená, rádi bychom pozorovali celou řadu divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí, atd. Nejedeme si tam něco dokázat, něco pokořit, jedeme to tam poznat, postupně se seznámit s africkým kontinentem a proto se bude i trasa naší cesty pravděpodobně vyvíjet a měnit. Nejsme ničím vázání, proto můžeme zůstat tam kde se nám líbí, dlouho jak chceme, proto můžeme zahnout do leva a jet dva dny do leva, protože se nám to bude zdát zajímavé zrovna tam. Vypneme mozky, přestaneme se nechat ovlivňovat naším strachem a budeme se řídit srdcem. Důvodem proč vznikly a vznikají tyto stránky je především usnadnění přístupu k informacím o nás, na našich cestách našim rodinám, našim přátelům, lidem co nás znají, kteří nás potkaly, kteří rovněž cestují, nebo tyhle stránky jen náhodou našly. Stránky budeme co nejčastěji, jak často nám to jen místní podmínky dovolí plnit (nebudeme je plnit mi, ale naše šikovná prodloužená ruka a šedý mák a strůjce těchto stránek a nejen nich ale i sousedovic mexikanovic, Luky, my mu budeme posílat podklady, které na stránky umístí). Asi to nejdůležitější na těchto stránkách bude probíhat v sekci deníky s cest , kde si postupně budete moc přečíst nejen to co nás inspirovalo k tomu jet pryč a proč zrovna tam, najdete tam taky čím tam jedem a proč zrovna tím a všechno kolem co a jak se vyvíjelo. Celý deník bude psán spíše jako soukromí deník, takže leckomu určitě nějaké části nebudou dávat smysl, buď vám to vysvětlí někdo kdo nás zná, nebo se to odhalí dál, nebo se nás na to zeptejte po emailu nebo ….. Úkol psát deník byl přidělen mě (část výpravy z nepatrně kratšími vlasy) a předem se všem milovníkům českého jazyka, českého pravopisu a libých textů omlouvám, každé vysvědčení již od první třídy až po maturitní mě vždy kazila známka z českého jazyka, byla vždy tou jedinou nejvyšší známkou na mém jinak vcelku slušném vysvědčení. Mám rád pěkný sloh a bezchybný text a opravdu se snažím, ale lépe to vážně neumím, většinou to napíšu, skřítek ve wordu to následně opraví a pak to posílám, to úvodem. Jinak se s Vámi všemi budeme snažit komunikovat a být v kontaktu a na oplátku budeme rádi za vaší oporu a podporu, po zkušeností několika týdenního pobývání mé samotné maličkosti ve velké australské poušti, mě následně opravdu potěšily a rozjasnily, vzkazy, či emaily, myslím že tam byl taky vzkaz ve formátu mp3 ten byl opravdu milý a potěšil takže neváhejte a pište a posílejte na email afrika2009@seznam.cz vaše vzkazy, poznatky, poznámky, postřehy, tipy, pozdravy a prostě vše co vás napadne.